Logo střediska Teiresiás

Volba jazka rozbalena

no video
Tato kniha nemá video
no audio
Tato kniha nemá audio
Mute on - fade Mute off - fade

Základy medicínské propedeutiky

v českém znakovém jazyce

Daniela Tesaříková

titulní obrázek

1. Ucho

1.1 Ucho – anatomie

Ucho se skládá ze tří částí: zevní, střední a vnitřní. Zevní ucho je složeno z boltce a zvukovodu, který je zakončen bubínkem. Střední ucho začíná bubínkem, na který jsou napojeny tři kůstky: kladívko, kovadlinka a třmínek. Do středního ucha ústí Eustachova trubice. Střední ucho je od vnitřního odděleno oválným okénkem. Vnitřní ucho je uloženo v kosti skalní, která je pro střední a vnitřní ucho ochranou. Vnitřní ucho tvoří kostěný labyrint, který se skládá z předsíně, ze které vychází tři polokruhovité kanálky, a hlemýždě. Uvnitř kostěného labyrintu, který je vyplněn perilymfou, se nachází blanitý labyrint, který je vyplněn endolymfou.

1.2 Cortiho orgán - anatomie

V blanitém hlemýždi je uložen Cortiho orgán. Cortiho orgán obsahuje vláskové buňky, které komunikují s hlavovým nervem.

1.3 Ucho – fyziologie

Zvuk je zachycen boltcem a je veden do zvukovodu, kde narazí na bubínek, který rozkmitá středoušní kůstky. Třmínek nasedá na oválné okénko a rozkmitává perilymfu a endolymfu. Rozvlněná endolymfa dráždí vláskové buňky, které předávají informaci přes sluchový nerv do mozku do centra sluchu - Heschlových závitů.

2. Oko

2.1 Oko – anatomie

Oko se skládá z bělimy, rohovky, uvnitř které se nachází duhovka, zornice a za zornicí čočka. V zadní části oka se nachází cévnatka, sítnice a celý prostor je vyplněn sklivcem.

Bělima je bílá, ochranná, vnější vrstva oka. Rohovka je průhledná vrstva, která pokrývá a chrání přední část oka. Duhovka má kruhový tvar a je pigmentovaná, může být například modrá, zelená nebo hnědá. Uvnitř duhovky se nachází otvor, který se nazývá zornice. Tento otvor má proměnlivý průměr v závislosti na hladkém svalstvu. Uvnitř zornice se nachází čočka, která je průhledná, pružná a rosolovité konzistence. Přizpůsobování čočky, akomodace, umožňuje zaostřovat předměty z různé vzdálenosti.

2.2 Oko - fyziologie

Rohovka a čočka pomáhají zaostřit paprsek světla, který na oko dopadá a směřují ho na sítnici. Po dopadu světla na sítnici je zrakovým nervem vysílán impuls do mozku. Na sítnici se nachází dva typy světločivých buněk, receptorů, a to tyčinky a čípky. Tyčinky umožňují vidění za šera, ne však barevné vidění. Čípky umožňují barvené vidění za světla. Největší koncentrace čípků je v místě zvaném žlutá skvrna, což je místo nejostřejšího vidění. Na sítnici je také místo zvané slepá skvrna, kde se nenachází žádné světločivé buňky. Světlo vstoupí přes rohovku do oblasti vyplněné komorovou vodou přes čočku na sítnici, kde vytváří převrácený obraz.

Oko je schopno pohybovat se díky šesti okohybným svalům.

3. Mozek

3.1. Mozek – anatomie

Mozek je složen ze dvou hemisfér – levé a pravé a je rozdělen do laloků. Laloky jsou čelní, temenní, týlní a spánkový. V levém spánkovém laloku levé hemisféry se nachází Brocovo centrum a o něco dále za ním Wernickeovo centrum.

3.2 Mozek – fyziologie

Čelní lalok řídí motoriku těla. Temenní lalok je centrem kožní citlivosti celého těla. V týlním laloku je uloženo zrakové centrum a ve spánkovém laloku centrum sluchu. Brocovo centrum je motorickým centrem řeči a Wernickeovo centrum je oblast zodpovědná za porozumění mluvené řeči.

3.3 Mozek a jeho části - anatomie

Mozek se skládá z velkého (koncového) mozku, kalózního tělesa, mezimozku, hypofýzy, středního mozku a mozečku. Střední mozek je spojen s míchou Varolovým mostem. Střední mozek, Varolův most a prodloužená mícha tvoří dohromady mozkový kmen. Mícha leží uvnitř páteře a vycházejí z ní nervy. Obsahuje tekutinu zvanou míšní mok.

3.4 Mozek a jeho části - fyziologie

Velký (koncový) mozek, který obsahuje laloky, společně s kalózním tělesem, tvoří největší část nervové soustavy. Hypofýza je zodpovědná za hormonální regulaci v těle. Mozeček koordinuje pohyb, stabilitu těla a rovnováhu .

4. Respirační ústrojí

4.1. Respirační ústrojí – anatomie

Respirační ústrojí je složeno z nosu, nosní dutiny, nosohltanu, hltanu, hrtanu, průdušnice, průdušek, průdušinek, plicních sklípků, plic a bránice.

4.2 Respirační ústrojí – fyziologie

Při nádechu se zvětšuje objem hrudního koše. Bránice se při nádechu vyklenuje do dutiny břišní. Při výdechu se naopak objem hrudního koše zmenšuje a bránice se vrací zpět. Dýchaní slouží pro výměnu plynů.

5. Fonační ústrojí

5.1. Fonační ústrojí – anatomie

Fonační ústrojí se skládá z hrtanu, ve kterém jsou uloženy hlasivky a hlasivkový sval. V odstupu mezi hrtanem a hltanem se nachází hrtanová příklopka.

5.2 Fonační ústrojí – fyziologie

Hlasivkový sval ovlivňuje napětí hlasivek. Při nádechu je průchod mezi hlasivkami volný. Při tvorbě hlasu výdechový proud rozpohybuje a rozkmitá hlasivky. Díky tomu vzniká hlas, který je dále zabarven díky rezonanci v nosní, ústní a hltanové dutině.

Hrtanová příklopka je při dýchání volná, avšak při polykání se zavírá, aby zabránila vniknutí potravy do hrtanu.

6. Artikulační ústrojí

6.1 Artikulační ústrojí – anatomie

Artikulační ústrojí se skládá ze rtů, horní a spodní čelisti, dásní, zubů a alveolárních výběžků. V dolní i v horní čelisti se nachází čtyři řezáky, dva špičáky, čtyři premoláry a 4 – 6 molárů.

Uvnitř ústní dutiny je tvrdé patro, na které navazuje měkké patro. Měkké patro vybíhá dozadu a dolů do čípku. V ústní dutině se nachází jazyk, který je tvořen ze tří částí a to hrotem, hřbetem a kořenem. Na spodní ploše je jazyk připojený uzdičkou. Na vrchní ploše jazyka jsou chuťové pohárky, které umožňují rozeznávat různé chutě.

6.2 Artikulační ústrojí – fyziologie

Artikulační ústrojí se podílí na tvorbě hlásek a to díky vzájemnému postavení rtů, zubů a pohybu jazyka. Mezi měkkým patrem a hltanem se nachází velofaryngeální uzávěr, který je velmi důležitý pro sání, polykání i mluvení.

Circle