Kurz komunikace se sluchově postiženými

Tento kurz je realizován v rámci projektu Universal Learning design – Inovace interpretačních a komunikačních služeb (ComIn), financovaného Evropským sociálním fondem v ČR a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v ČR v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Materiály ke kurzu jsou k dispozici na stránkách projektu:
www.teiresias.muni.cz/comin/kurzy-komunikace

I Úvodem

1. Komunikace se sluchově postiženými
   • vstupní obecná pravidla (pro učitele a zaměstnance školy)
   • workshop(y) s praktickými ukázkami řešení klíčových situací výukových (pro zájemce z řad učitelů)
   • kurzy znakového jazyka pro akademickou veřejnost
2. Komunikace se zrakově postiženými
   • vstupní obecná pravidla (pro učitele a zaměstnance školy)
   • workshop(y) s praktickými ukázkami řešení klíčových situací výukových (pro zájemce z řad učitelů)
   • klíčové zásady přístupnosti elektronických dokumentů (pro učitele a zaměstnance školy)
3. Komunikace s osobami s kognitivním, psychickým a jiným postižením
   • základní typologie (pro učitele a zaměstnance školy)

Jak je zřejmé, jsou plánovány tři oddělené cykly těchto kurzů, u smyslových postižení navíc dvoustupňové: v plánu jsou kromě předkládaného kurzu obecných zásad také speciální praktické workshopy pro učitele se zájmem o řešení konkrétních didaktických postupů v jejich vlastním oboru a vlastní výuce. Počítáme s tím, že zájemce o tyto specializované workshopy najdeme právě v řadách absolventů tohoto vstupního kurzu a čekáme na Vaši odezvu, abychom mohli připravované workshopy přizpůsobit Vašim potřebám.

Na materiálech, které Vám předkládáme, se autorsky podíleli tito pracovníci Oddělení znakového tlumočnictví a poradenství pro sluchově postižené Střediska Teiresiás:

• Bc. Jan Fikejs – tlumočník českého znakového jazyka
• Mgr. Ivana Kupčíková, DiS. – tlumočnice českého znakového jazyka
• PhDr. Petr Peňáz – ředitel Střediska Teiresiás
• Bc. Dana Peňázová – tlumočnice českého znakového jazyka
• Mgr. Ilja Rajdová – odborná lektorka českého jazyka
• Mgr. Lucie Štefková – odborná lektorka českého jazyka
• Mgr. Marta Zatloukalová – tlumočnice českého znakového jazyka
• Mgr. et Bc. Alexandr Zvonek – odborný pedagogický pracovník

II Sluchová postižení a jejich statistika

Nejčastěji vyslovovanou otázkou bývá, kolik je v populaci osob s postižením. K hlubokému zklamání všech tazatelů je třeba stručně odpovědět, že na tuto otázku není a nebude nikdy uspokojivá odpověď. Důvodů je několik:

II 1. Problém objektivního vymezení pojmu

Od poslední čtvrtiny 20. století panuje shoda v tom, že výpovědní je paradigma sociální. Osoby s objektivně týmž fyzickým specifikem se v důsledku psychosociálních faktorů chovají v praxi zcela odlišně a vykazují odlišné dovednosti. Posuzovat např. sluch čistě lékařsky dává pro praxi stejně nepoužitelné výsledky jako měření inteligence dospělého bez ohledu na vzdělání (existenci znalostí a dovedností) a na výchovu (existenci etických hodnot, motivace apod.). Bohužel jedinou dostupnou metodou pro posouzení sociálního dopadu postižení je sebehodnocení posuzované osoby a její hodnocení druhými. Oba faktory jsou přirozeně subjektivní.

Sociálně se dělí osoby se sluchovým postižením do odlišných skupin než lékařsky, s jinak vymezenými hranicemi:

• Nedoslýchaví – po intervenci organizační (změna komunikační vzdálenosti) nebo technické (kompenzace sluchadly či jinými technickými prostředky) nedoslýchaví lidé mohou přijímat aktustické informace v míře potřebné k tomu, aby mohli komunikovat mluvenou řečí. Pro zajímavost je užitečné uvést, že neslyšící lidé řadí do této skupiny nedoslýchavých jednoduše ty, kdo se domluví s okolím mluvenou řečí a popř. mohou (byť za pomoci kompenzační techniky a třeba i omezeně) telefonovat. Přitom z pohledu lékařského mohou mít nedoslýchaví lidé shodnou ztrátu sluchu jako neslyšící.
• Neslyšící – sluchová vada je takového stupně, že je znemožněno (i s využitím technických kompenzačních prostředků) přijímaní akustických signálů v míře a kvalitě nezbytné pro komunikaci prostřednictvím mluvené řeči.
• Uživatelé kochleárního implantátu (CI) – podle individuálního vlivu kochleárního implantátu (viz níže) mohou z hlediska komunikačního spadat do obou výše uvedených skupin; psychologicky jde o samostatnou skupinu. Část neslyšících vnímá použití kochleárního implantátu jako ztrátu přirozenosti pocitově srovnatelnou například s genovou manipulací, a jeho použití odmítá.

Terminologické poznámky k sociálnímu paradigmatu

Pravopisný rozdíl neslyšící a Neslyšící slouží k terminologickému rozlišení mezi dvěma psychologicky a sociologicky odlišnými skupinami – neslyšící jsou ti, kdo svou sluchovou ztrátu vnímají jako zdravotní nebo komunikační specifikum, Neslyšící jsou ti, kdo vzhledem k odlišného rodnému jazyku a specifickým kulturním tradicím komunity neslyšících vnímají svoji identitu etnicky (český Neslyšící podobně jako český Žid, český Rom). Mezi oběma skupinami není nebo nemusí být žádný praktický rozdíl, jde o rozdíl v sebeidentifikaci.

Zkratka CODA (Children of Deaf Adult) označuje sociologicky důležitou skupinu osob slyšících, ale vychovaných neslyšícími v prostředí znakového jazyka. Jejich výhodou bývá přirozená bilingvnost, nevýhodou může být problém s kulturní identitou a subjektivní nebo i objektivní nesnáze související s omezeným přístupem k mluvenému jazyku v soukromí během dětství.

Spojení znakový jazyk a znaková řeč jsou dva lingvisticky korektní pojmy pro dvě odlišné věci (jazyk označuje komunikační systém obecně, řečí se myslí praktické uplatnění jazyka, tedy promluva). Na české půdě se však podařilo termín znaková řeč ztabuizovat ze dvou důvodů: a) slovo řeč se asociuje s ústním projevem a vyvolává negativní postoje neslyšících, b) zákon z r. 1998 používal tento termín ve velmi netypickém smyslu jako umělý střešní pojem zahrnující český znakový jazyk a znakovanou češtinu (srov. o tom dále V 2. C. 2), což vyvolalo ostré protesty neslyšících, a i když byly vyslovovány převážně iracionální argumenty, došlo k novelizaci zákona a termín znaková řeč byl ze zákona vypuštěn.

II 2. Závislost na věku

II 3. Obecná statistika (Gallaudet Research Institute)1

• přibližně 2 až 4 ‰ populace jsou lidé „prakticky neslyšící“, ale více než polovina z tohoto počtu jsou lidé ve věku nad 65 let; ve věkové skupině před 18. rokem věku tvoří neslyšící vždy méně než 1 ‰
• pokud se k osobám „prakticky neslyšícím“ přidávají skupiny s výraznou nedoslýchavostí, roste postupně jejich počet až na desetinásobek: 10–30 ‰ populace mají zřetelnou sluchovou vadu, platí však i zde, že více než polovinu této skupiny tvoří lidé ve věku přes 65 let
• vezmeme-li v potaz všechny osoby, které subjektivně pociťují nějaký druh sluchového postižení, dospíváme k 30–150 ‰ populace, opět převážně mezi osobami nad 65 let

II 4. České statistiky

Jediné exaktně zjišťované číslo pro ČR představuje Výběrové šetření postižených osob 2007 (na základě usnesení vlády ČR č. 1575 z r. 2005, viz J. Novák, V. Kalnická3). Uvádí 76 400 sluchově postižených (práh postižení byl 40 dB).

II 5. Statistiky na Masarykově univerzitě

Vzhledem k aktuálním počtům 45 tis. studentů a 4,5 tis. zaměstnanců lze na základě statistik očekávat 45 prakticky neslyšících studentů a 4,5 zaměstnance (1 ‰), což odpovídá skutečnosti. Předpokládaný počet studentů s vážnou sluchovou vadou (tedy včetně nedoslýchavých) je kolem 200, o praktickou asistenci však žádá jen asi polovina z tohoto počtu (99). Skutečné hodnoty jsou vidět na grafu.

Následující grafy ukazují, jak dramaticky odlišná je situace na jiných vysokých školách a jak Masarykova univerzita k aktuálním číslům postupně dospívala:

III Vývoj legislativy

III 1. Krátký pohled do historie (stoleté ideologické vlny)

III 2. Naplnění rezoluce Evropského parlamentu z r. 1988

• 3 státy včlenily ZJ do ústavy jako jeden z úředních jazyků země (Finsko 1996, Portugalsko 1997, Rakousko 2005)
• 16 států přiznalo v letech 1991–2007 zvláštním zákonem právo na uplatnění ZJ pro konkrétní účely, např. školství, soudnictví (Belgie, ČR, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Litva, Německo, Norsko, Polsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie)
  • Švýcarsko jako evropský stát mimo EU je čestnou výjimkou se zákonnou úpravou z roku 1959
• 8 států EU (a další evropské státy mimo EU) nemá dosud zákonnou normu

III 3. Česká legislativa

• Zákon 171/1990 Sb. kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (§ 3, odst 2 přiznává právo na vzdělání ve znakovém jazyce)
• Zákon 155/1998 Sb., o znakové řeči (platný do roku 2008)
• Zákon 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb. (platný od roku 2009):
  • na úrovni primárního školství vzdělání prostřednictvím ZJ a výuka ZJ (§7, odst. b)
  • na úrovni sekundárního a terciárního školství vzdělání prostřednictvím tlumočníka (§8, odst. 3)
  • ve zdravotnictví, soudnictví prostřednictvím tlumočníka (§8, odst. 1-2)
• na rozdíl od školského zákona nemá současné znění zákona o vysokých školách specifikaci pro způsob uplatnění zákona o znakové řeči

III 4. Legislativa MU

• Směrnice rektora MU č. 4/2003, o studiu osob se specifickými nároky
• Směrnice rektora MU č. 3/2002, o přístupnosti publikací osobám se specifickými nároky
• návrh směrnice rektora MU z r. 2008, o využívání tlumočníků znakového jazyka a zapisovatelů na MU

IV Technologické prostředky ke kompenzaci sluchové ztráty

IV 1. Sluchadla

Kdo sluchadla sám nepoužívá, nemá při komunikaci zpravidla důvod se jimi zabývat. Pozornost může vzbudit až okamžik, kdy jich jejich uživatel nemůže použít, a je tedy třeba vůči němu volit jinou komunikační strategii. Dalším jevem, s nímž je nutné příležitostně počítat, je zpětná vazba sluchadel – mohou začít vydávat vysoký pískavý tón. Není neobvyklé, že pískání – okolí většinou nepříjemné – sám uživatel sluchadla nezaregistruje. Není třeba se v takovém případě bát na tuto skutečnost taktně upozornit – zcela dostačuje ukázat na sluchadlo (za ucho), jeho uživateli to bude zpravidla hned jasné, neboť taková situace pro něj není výjimečná.

IV 2. Naslouchací soupravy

IV 3. Kochleární implantát

IV 4. Další technické prostředky

IV 5. Online telefonní nebo tlumočnický servis

Hlavní kompenzační nástroj představují již zcela běžně informační technologie. Neslyšící mají možnost se prostřednictvím webové kamery nebo chatu spojit online se servisní službou, kde se následně operátor telefonicky spojí se slyšícím. Takový hovor pak probíhá standardně, snad jen je někdy pomalejší – prodlevy jsou způsobené časovým skluzem v překladu. A i když je to porušením formální politické korektnosti, tato možnost nefunguje (zatím) v obráceném směru.

IV 6. Chat, videochat, SMS, video SMS

Běžnou komunikační platformou mezi neslyšícími vzájemně i mezi neslyšícími a slyšícími je pak e-mail, chat a SMS. Při tomto způsobu komunikace je ovšem třeba počítat s odchylkami od jazykového standardu, které souvisejí s jazykovými kompetencemi neslyšících (jsou podrobně analyzovány níže v samostatné kapitole). Mezi sebou navzájem neslyšící využívají jednak možnost přímého videochatu nebo zasílání videomailů (popř. video SMS) s texty ve znakovém jazyce.

V Komunikační postupy

V 1. Jazykové kompetence neslyšících

V 1. A. Český jazyk, český znakový jazyk a neslyšící

Většina prelingválně neslyšících chápe jako svůj primární komunikační prostředek jazyk znakový (v českém prostředí jde o český znakový jazyk). Tento výběr „mateřského jazyka“ často přichází až v pozdějším věku, protože většina neslyšících dětí se rodí slyšícím rodičům a jen málo z nich je na tuto situaci připraveno a ochotno či schopno se znakový jazyk naučit a komunikovat jím se svým dítětem už od raného věku. Velká část neslyšících je tedy od narození vystavena pouze mluvenému jazyku, který dokáží vnímat jen jako pohyb rtů. Tak nevýrazný podnět nemůže neslyšící dítě interpretovat, a jejich jazykový vývoj bývá proto opožděn. Se znakovým jazykem se pak seznamují až v pozdějším věku. Teprve od konce 20. století existuje síť středisek rané péče, která rodičům neslyšících dětí pomáhají zvládnout počáteční období po narození dítěte a informují je o vhodných způsobech komunikace s dítětem. U neslyšících dětí neslyšících rodičů je situace jednodušší, znakový jazyk je v jejich případě v konvenčním slova smyslu mateřským jazykem a přirozeným komunikačním prostředkem mezi dítětem a rodiči, případně širší rodinou.

Čeština je pro prelingválně neslyšící jazykem cizím, i když má ve srovnání s ostatními cizími jazyky (jako např. angličtina, němčina) specifické postavení vycházející z role většinového jazyka. Její vnímání (a jakéhokoliv jiného mluveného jazyka) je u neslyšících omezeno na odezírání, případně na psanou podobu. Avšak právě neznalost mluveného jazyka v raném věku způsobuje naprostou nemotivovanost neslyšících dětí k četbě – nedostávají se totiž četbou k informaci o něčem známém, zapsaná slova jim nejsou povědomá. Neschopnost číst s porozuměním tak od raného věku omezuje přístup neslyšících i k informacím psaným, pokud není tomuto problému uměle věnována soustavná pozornost rodičů, tak aby dítě bariéru mohlo překonat a následně četbou textů už jazyk rozvíjelo samostatně. Neslyšící tedy nejsou vystaveni působení češtiny tak intenzivně jako jejich slyšící vrstevníci a tomu odpovídá i úroveň českého jazyka, s níž přichází neslyšící žák na základní školu.

Dalším negativním faktorem je nedostatek poučení o struktuře jazyka vůbec. Teprve nedávno začaly základní školy pro sluchově postižené uvažovat o výuce českého znakového jazyka jako jazyka mateřského, takže teprve současná generace žáků základní školy může mít i teoretické znalosti o svém jazyce, který se do té doby učili buď komunikací s rodiči (neslyšící děti neslyšících rodičů), případně se svými neslyšícími vrstevníky (ostatní). Doposud byl znakový jazyk v lepším případě používán jako jazyk vyučovací (ať už ho používal přímo vyučující, nebo byl ve výuce přítomen tlumočník), nebo byl pouze jazykem dorozumívacím v době mimo výuku. Čeština je samozřejmě vyučována také, ale ani ona není pro neslyšící zdrojem informací o jazyce. Dosavadní studijní materiály vlastně kopírovaly učebnice pro slyšící, které předpokládají intuici – obracejí se k žákům, kteří češtinu prakticky užívají, což o neslyšících neplatí. Nově je čeština chápána jako jazyk cizí a takto se k ní i přistupuje. Vyučující ve stále větší míře využívají metod a postupů známých z výuky češtiny pro cizince, ale i zde platí, že dostupné kurzy nepomáhají neslyšícímu porozumět struktuře jazyka. Učebnice pro cizince totiž neobsahují vysvětlení použité jazykovědné terminologie, spíše vycházejí z předpokladu, že cizinec informace v základní míře má. Současná generace neslyšících studentů tedy sice znakový jazyk ovládá, ale chybí jim teoretický rámec, který obvykle získávají studenti na základní a střední škole.

Výsledkem takto složité situace je nedostatečná znalost češtiny a z ní vyplývající nižší výstupní úroveň znalostí v dalších předmětech, které byly vyučovány česky a také nedostatečně rozvinuté porozumění vlastnímu mateřskému jazyku i jazyku vůbec.

V 1. B. Nejvýraznější odlišnosti českého znakového jazyka a češtiny

V 1. B. 1. Rozdílná komunikační platforma

Rozdíl mezi platformou audio-orální v případě češtiny a vizuálně-motorickou v případě znakového jazyka způsobuje, že si mluvčí, zvláště dítě, mnohem hůře uvědomuje strukturální analogie nebo rozdíly (slovní druhy, slovosled, fráze) – jedno nepomáhá rozvíjet druhé.

V 1. B. 2. Rozdílná míra simultaneity

V mluvených jazycích je větší část jazykových prostředků uplatňována v lineární časové sekvenci, proto je také možné je relativně snadno zapisovat. Simultánně s hláskami se realizují pouze intonace, akcenty, melodémy, doprovodná mimická složka a gesta – praxe prokazuje, že jazyk je ve vysoké míře srozumitelný i při zanedbání těchto simultánních prvků, i když se k tomu účelu musel vyvinout písemný jazyk jako zvláštní modifikace jazyka. Oproti tomu výrazy znakového jazyka se ve větší míře realizují simultánně: to je umožněno jednak už samotným faktem existence v prostoru (viz níže), jednak souběhem dvou nosičů významu, manuálních (tvary, pohyby a pozice rukou) a nemanuálních (mimika, pohyby a pozice hlavy a horní části těla, doprovodná artikulace). Zápisy znakových jazyků jsou proto mnohem složitější a méně srozumitelné.

V 1. B. 3. Signalizace vztahů pomocí prostoru

Trojrozměrný prostor ve znakovém jazyce se využívá pro vyjadřování vzájemných vztahů, plní tedy podobný účel jako zájmena a adverbia mluvených jazyků: například při popisu místnosti jsou jednotlivé znaky artikulovány tak, že simulují skutečný prostor, následně se pak sama pozice už používá k identifikaci objektu, podobně je tomu u střídání rolí při vyprávění. Stejně jako zájmena a adverbia v jazyce mluveném se pak ve znakovém jazyce prostor sekundárně využívá pro vyjadřování významů gramatických – tímto procesem vzniká tzv. gramatický prostor. Např. čas ve znakovém jazyce vyjadřuje pomocí umísťováním znaků v prostoru. Základní osa pro vyjadřování času vede nad pravým ramenem zpředu dozadu. Přítomnost, budoucnost je směřována dopředu, před rameno, kdežto minulost dozadu, za rameno. Další časová osa se týká vyjádření časového období, doby trvání, přičemž ve znakovém jazyce je tato osa směřována zleva doprava (v úrovni prsou). Gramatický prostor se také využívá k modifikaci významu některých slovních druhů apod.

V 1. C. Problémy neslyšících při recepci a produkci českých psaných textů

Didaktické doporučení:

Doporučujeme v běžné praktické komunikaci vstřícnou toleranci odpovídající jednání s cizincem – mez tolerance lze intuitivně stanovit tak, že nesmí být překročena hranice srozumitelnosti a etiky. Pokud jde o jazykovou stránku odborných prací (eseje, referáty, písemné testy, bakalářské a diplomové práce), záleží na smyslu práce. Pokud je práce chápána jako doklad věcných znalostí, lze uplatnit podobnou toleranci jako u komunikace praktické, ovšem s větším nárokem na jednoznačnost a přesnost. Tam kde je písemná práce dokladem požadovaných jazykových dovedností (obecně ve filologických oborech, v jiných oborech za účelem odborné komunikace s veřejností a publikace), má výstup odpovídat běžným standardům. Tohoto cíle nemůže neslyšící obvykle dosáhnout v běžném čase a bez průběžné odborné konzultace. Lingvisté střediska Teiresiás jsou k dispozici jak učitelům pro konzultace ve sporných případech, tak neslyšícím studentům k zajištění jazykových konzultací při editaci publikovatelného textu.

V 1. C. 1. Specifické rysy textů psané českými neslyšícími

Važený pane profesore Novotný,
omlouvám vás, že minulý týden za vaši nepřítomnosti na učení. Potřeboval bych domluvit konzultaci z Matematiky. Pokud neměl byste volno, v kolik hodin chcete?
Velmi děkuji za Vaši pochopení.

Dobrý den doktore.
Velmi se omlouvám za moji nepřítomnosti na semináři Komunikace zvířat, měla jsem vážný nemoc. Prosím Vás, zda byste byl laskavý, jestli bych mohla za Vámi přijít na konzlutaci, pokud máte čas?
Děkuji za upřímnost.

Dobrý den, anj celoživotní vzdělávaní pokračuji. Potřebuji vědět to termínu podle rozvrhu, protože už nepracuji v HK pro sluchově postižené... Bydlím s trvalým bydlistě ve Louny misto pracuji. Právě nebudu pořad jezdit do Brna, podle toho rozvrhu celodenní na přednášku i anj. A prosím Vás paní Nováková, abyste měla dispozice is.muni dat anj a opakované intergativní spoecialní pedagogika.
Děkuji se pozdravem

Dobrý den, prosím mi upravte. Musím se nejdřív odevzdat do týdne, děkuji Vám.

Dobrý den, dostala jste email o angličtině? Nevím, že jsem asi poslala špatně. Prosím mi laskavte odpověď.

V 1. C. 3. Résumé přednášky vypracované neslyšícím

Přednáška byla zaměřena nejprve opakovány a pak teoreticky a také někdy prakticky. Po úvodním opakování bylo o znakovém jazyce a neslyšící, které před úvodem Radka nám dala papír, že účastnici vyplnili odpovědi na tyto otázky. Po vyplnění odpovědi jsme se společně kontrolovaly. Byly se skvěly dorozumívány. Někdy Radka vysvětlila občas cizí slova, aby pochopily to přesně slova. Tak polovina přednášky se Radka prezentovala tématu „Kultura Neslyšících“. Ale zase Radka se rozdělila neslyšící se slyšícími, aby podporovala komunikace neslyšící se slyšícími. Tak rozdala papír o úvodním testech. Já se dvěma holkami jsme snažily komunikace, ale většinou dělaly prstovou abecedu. Vyplnily jsme. Po vyplnění Radka nám prosila: „Vyprávějte si stručně!“. Povedly jsme se zvládnuty. Radka se vykládala o kultuře s prezentacemi (co je kultura, rozdíl medicínský versus jazykový, přístup vzdělávání SP, kultura Neslyšících, rozdíl n x N, kdo patří do komunity Neslyšících (CODA, ohluchlí, neslyšících, nedoslýchavé,…atd.)). Po kultuře jsme byly pauzu, jsme šly do větrání chodby. Protože je ucpaná místnost, protože nevětráme kvůli hlučnosti okna. Po přestávce Radka se nám oznámi-la, že dělám před dvěma roky na magisterskou práci „Vlastní jména“. Naslouchaly jsme. Závěrečná část přednášky byla práci. Studenty přečetly rozhovor, že udělaly znak vlastní jména. Nakonec jsme se podařily. Na závěr přednášce měly účastníky dostány víc informaci.

V 2. Vzájemná komunikace slyšících a sluchově postižených

Na půdě MU dochází pravidelně k jednání mezi slyšícím a sluchově postiženým. Žádná ze stran by se neměla této komunikace bát, i když není triviální. Při vzájemné komunikaci je důležité, aby sluchově postižený získal pocit, že není slyšícímu nepříjemné s ním mluvit, a tedy důvěru v existenci stejných práv. Nabízejí se následující komunikační strategie.

V 2. A. Písemná komunikace v reálném čase

Účastníci komunikace mohou využít psanou formu komunikace. I když to zní až příliš samozřejmě, mnoho lidí nepoužívá této varianty s potřebnou spontánností, ačkoliv v podmínkách vysoké školy je technicky banální ji zajistit a vede k bezpečnějším výsledkům, než je odezírání.

Chat je na MU základní oficiální alternativa k ústním projevu v případě neslyšících. Používá se všude tam, kde je předepsána ústní zkouška a z logických důvodů ji nelze realizovat prostřednictvím tlumočníka (typicky u testování znalosti jazyka). V případě veřejných zkoušek je tímto nástrojem veřejný chat (LAN, datový projektor). Pro komunikaci chatem je vhodné vzít v potaz jazyková specifika sluchově postižených, která jsou popsána výše.

V 2. B. Odezírání

Odezírající člověk sleduje pohyby rtů, jazyka, tváří, čelisti, mimiku, gesta a další projevy mluvčího. V rozporu s představou, k níž přispívají např. i naivní a zkreslená podání ve filmech, odezírání nikdy nenahradí vnímání mluvené řeči sluchem. Schopnost odezírání není vrozená a lze ji rozvinout pouze do určité míry. Pro úspěšné odezírání je třeba znát obrazy celých slov, protože předchozí a následující hlásky pozměňují obraz rtů, přičemž odezřít lze jen slova známá, nikoli zaváděné termíny. Předpokladem dobrého odezírání je určitá slovní zásoba, znalost gramatiky jazyka a používaných slovních spojení. Lidé s postlingválním postižením sluchu odezírají obvykle lépe. Efektivně odezírat lze max. 20–30 minut. Poté nastupuje únava a pokles soustředění a porozumění ubývá.

Základní pravidla

• důležitý je vhodný výběr místa a postavení při komunikaci s ohledem:
  • na (ne)dostatek světla
    
  • na oslňující zdroj světla za zády mluvčího
    
  • na výrazně různou výšku komunikujících
    
  • na neadekvátně malou nebo velkou komunikační vzdálenost (osobní komunikační vzdálenost variuje v evropských podmínkách mezi 1–4 m, je třeba individuálně ověřit)
    
• komplikujícím faktorem mohou být rušivá specifika tváře, u mužů typicky plnovous nebo knír zakrývající rty
• oba účastníci komunikace musí před začátkem artikulace navázat bezpečný vizuální kontakt a po celou dobu komunikace mluvit tváří v tvář, i když to může být pro slyšícího v konkrétní situaci nezvyklé nebo obtížné:
  • práce u počítače: prezentující mluví a zároveň ukazuje na obrazovce
  • prezentace: mluvčí se otočí směrem k plátnu za sebou a poukazuje na skutečnost uvedenou v prezentaci
  • manipulace s knihou nebo jiným předmětem na polici za mluvčím: prezentující pokračuje v hovoru i v odvrácené pozici
  • komunikace s rukou před ústy
• slyšící pomalu a zřetelně na sluchově postiženého mluví; zvolněné tempo řeči musí zůstat v rámci komunikačního normálu, jinak artikulace přestává být srozumitelná
• mezi větami je vhodné dělat krátké pauzy, aby struktura hovoru byla zvýrazněna
• pozor na bezděčné parazitické výrazy (tak tedy, vlastně, jaksi, jako že, svým způsobem, abych tak řekl), je vhodné jejich použití omezit
• problémem jsou všechny výrazy s nízkou frekvencí, typicky výrazy velmi odborné a abstraktní, jejichž odezírání není možné cvičit v každodenní komunikaci; pro hovor tematicky takto zaměřený je vhodné přizvat tlumočníka
• nedojde-li k porozumění, je vhodné sdělení zopakovat odlišnou formulací
• pokud je třeba probrat závažnější témata a dochází k neporozumění, je vždy politicky korektní navrhnout příští setkání s tlumočníkem; žadatelem o tlumočníka mohou logicky být obě strany, slyšící i neslyšící, obě se obracejí v podmínkách MU na Středisko Teiresiás, tel. linku 54949 1105 nebo mailem na adresu teiresias@muni.cz
• slyšící účastník si ověří, zda mu sluchově postižený rozuměl, příp. informaci ve zkrácené verzi zopakuje; na závěr je vhodné základní informace shrnout a zopakovat, i když sluchově postižený partner celou dobu souhlasně pokyvuje
• osoby se sluchovým postižením jsou velmi citlivé na neverbální projevy. Na druhou stranu některá jejich gesta připadají slyšícím agresivní svou výrazností. Slyšící by si proto měli dávat velký pozor na své neverbální vyjadřování (např. slyšící přemýšlí a bezděky obrátí oči v sloup – neslyšící získá dojem, že je na obtíž)

V 2. C. Komunikace prostřednictvím třetí osoby

Pravidla pro komunikaci prostřednictvím tlumočníka nebo zapisovatele na MU jsou zveřejněna na www.teiresias.muni.cz/smernice-czj.

Jde o návrh směrnice, kterou se realizuje v podmínkách MU zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb. Směrnice nebyla zatím přijata nikoli z obsahových, ale z procedurálních důvodů (předpokládá se její integrace s jinými směrnicemi, které mají být novelizovány). Zásady tam zveřejněné jsou platné a v praxi uplatňované. MU zajišťuje pouze tlumočení mezi češtinou a českým znakovým jazykem; tlumočení jiných jazyků orálních nebo znakových je třeba s dostatečným předstihem projednat a ověřit dostupnost tlumočníka (ustálená hodinová sazba tlumočníka mezi angličtinou a mezinárodním znakovým systémem je přibližně 100 €/hod.).

V 2. C. 1. Komunikace prostřednictvím tlumočníka

V 2. C. 2. Komunikace prostřednictvím vizualizace

Mluvenou řeč, v podmínkách MU nejčastěji češtinu, lze pro potřeby sluchově postiženého vizualizovat. Existují dva základní způsoby vizualizace, na které neslyšícímu a nedoslýchavému přiznává nárok zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb.:

a) Znakovaná čeština – česká promluva je vizualizována s využitím prostředků českého znakového jazyka (s doplněním speciálních znaků určených k transkripci slov, jež nemají ve znakovém jazyce strukturální ekvivalent). Přestože jde o formu prezentace češtiny, nepoučený účastník komunikace často ztotožňuje tento systém se znakovým jazykem (podobně jako není schopen poznat český text přepsaný např. pomocí alfabety a ztotožní jej s řečtinou). Schopnost vizualizovat na žádost sluchově postiženého češtinu tímto systémem je samostatnou profesí, často sdružovanou s profesí tlumočníka znakového jazyka.

b) Vizualizace prostřednictvím zápisu v reálném čase.
Vizualizace synchronním zápisem (dále jen zápis) se zajišťuje pro komunikaci se sluchově postiženým, který neužívá znakového jazyka, nebo jako alternativa v případě, že z kapacitních důvodů není možno zajistit tlumočníka. Vizualizaci artikulací MU zajišťuje jen v odůvodněných případech.

Pro první dva typy zápisu (speech-to-text reporting) platí přibližně stejná pravidla jako pro komunikaci prostřednictvím tlumočníka. Druhé dva typy neslouží ke komunikaci, ale ke studiu a zajišťují se také osobám s postižením motoriky rukou.

Přílohy

Článek 1
Úvod

• Dochází-li na půdě Masarykovy univerzity (dále jen MU) ke komunikaci osob neslyšících ve smyslu § 2 zákona č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících, ve znění zákona č. 384/2008 Sb., (dále jen sluchově postižených) s osobami slyšícími, vzniká oběma komunikujícím stranám nárok na tlumočení nebo vizualizaci mluveného jazyka. Zajišťováním těchto služeb je na všech pracovištích a na všech akcích Masarykovy univerzity pověřeno Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky MU (dále jen Středisko Teiresiás).
• MU zajišťuje převod mezi spisovnou češtinou (výjimečně a po předchozí domluvě jiným orálním jazykem) a těmito komunikačními systémy sluchově postižených:
  • český znakový jazyk4
  • znakovaná čeština5
  • čeština vizualizovaná pomocí vizuálně přístupného synchronního zápisu nebo pomocí artikulace6

Článek 2
Organizace tlumočení a vizualizace

• Pokud MU organizuje pravidelné akce, o nichž je předem známo, že se jich účastní slyšící i sluchově postižení (přednášky apod.), zajišťuje Středisko Teiresiás tlumočníka znakového jazyka (dále jen tlumočník) bez předběžné žádosti, pokud komunikující strany předem neuvedou, že tlumočníka nežádají. Není-li možné tlumočníka zajistit nebo není-li sluchově postižený mluvčím znakového jazyka, zajistí Středisko Teiresiás vizualizaci mluveného projevu (viz čl. 4, odst. 1 a 2).
• Nežádá-li žádná ze stran tlumočení ani vizualizaci, není nutno akci tlumočit ani vizualizovat, s výjimkou zkoušek ve smyslu čl. 19, 20 a 22 Studijního a zkušebního řádu MU, při nichž tlumočení či vizualizace nejsou nutné pouze tehdy, jsou-li zkoušející (resp. členové zkušební komise) i zkoušení sami buď mluvčími znakového jazyka, tlumočníky nebo vizualizátory.
• U akcí, které se na MU konají nepravidelně nebo příležitostně, je třeba o tlumočení nebo vizualizaci požádat, což může ve svém zájmu učinit jak slyšící, tak sluchově postižený.
• Celouniverzitní akce reprezentativního charakteru určené široké veřejnosti a akce určené celé akademické obci se tlumočí bez ohledu na to, zda o ně předem výslovně projevil zájem sluchově postižený, zejména tehdy, jsou-li tematicky spjaty s problematikou specifických lidských nároků nebo lze-li účast sluchově postižených pokládat za logickou a žádoucí. Vizualizace zajišťuje univerzita v těchto případech a) jako doplňující službu na vyžádání, b) jako jedinou službu v případě, že není možné zajistit tlumočníka.

Článek 3
Pravidla pro tlumočníky

• Tlumočník zajišťuje vždy tlumočení pro obě komunikující strany, pro slyšícího i pro sluchově postiženého, a tlumočí zásadně oběma směry.
• Tlumočník respektuje ten komunikační systém (viz čl. 1, odst. 2), který upřednostňuje sluchově postižený. Zajišťuje-li tlumočník tlumočení dvěma a více sluchově postiženým současně, na typu tlumočení se vzájemně předem dohodnou. Pokud jsou požadavky na konkrétní typ tlumočení různé, zajistí Středisko Teiresiás dalšího (příp. jiného) tlumočníka. Pro dobu nezbytně nutnou k zajištění dalšího tlumočníka zvolí komunikační systém přítomný tlumočník.
• Tlumočník přichází na místo určení vždy včas, nejlépe s časovým předstihem a je povinen si předem zjistit, kde se koná akce, při níž má tlumočit, a jaký je její obsah a cíl. Svůj oděv přizpůsobí přiměřeně tlumočnické situaci a prostředí.
• Tlumočení začíná tehdy, když se sejdou strany, pro něž je tlumočení sjednáno. Tlumočník setrvá po celou dobu tlumočení, na kterou byl sjednán, v případě prodloužení pokud možno až do té doby, než jej vystřídá další tlumočník.
• Tlumočník převádí přesně a věrně smysl sdělení, mění formu jeho vyjádření, nemění jeho význam ani obsah.
• Tlumočník žádnému z účastníků jednání, slyšícímu ani sluchově postiženému, v průběhu tlumočení neradí, neupravuje sdělení, nic nepřidává ani neubírá. Je přítomen pouze jako zprostředkovatel komunikace, není sám zapojen do jakékoliv diskuze, která se právě odehrává. Po tlumočníkovi nemůže být vyžadována žádná další aktivita, která nesouvisí s tlumočením výroku jedné ze zúčastněných stran.
• Tlumočník může – s jasným upozorněním – přechodně vystoupit ze své role, když je v zájmu oboustranného porozumění nutné nebo vhodné objasnit průběh komunikace, příp. objasnit pravidla vlastního tlumočení, apod.
• Tlumočník nezasahuje v případě nepozornosti slyšících nebo sluchově postižených v průběhu tlumočení. Pokud však slyšící nebo sluchově postižení mezi sebou komunikují v zorném poli druhé ze zúčastněných stran, tlumočí tlumočník smysl jejich komunikace.
• Pokud sluchově postižený neporozumí výkladu slyšícího nebo naopak, dá tuto skutečnost najevo partnerovi své komunikace (učiteli, studentovi apod.) prostřednictvím tlumočníka. Pokud se sluchově postižený nebo slyšící domnívá, že výkladu nerozumí pro chybný nebo nezvyklý výkon tlumočníka, sdělí to přímo tlumočníkovi, při opakovaném neporozumění se obrátí na středisko Teiresiás.
• Tlumočení odborného výkladu vyžaduje řádnou přípravu tlumočníka. Ta spočívá v nastudování písemných materiálů, skript, apod., které je předem povinen poskytnout ten, kdo si tlumočení vyžádal.

Článek 4
Pravidla pro vizualizátory

• Vizualizace synchronním zápisem (dále jen zápis) se zajišťuje pro komunikaci se sluchově postiženým, který neužívá znakového jazyka, nebo jako alternativa v případě, že z kapacitních důvodů není možno zajistit tlumočníka. Vizualizaci artikulací MU zajišťuje jen v odůvodněných případech.
• MU zajišťuje zápis:
  • vizualizační (probíhá simultánně v reálném čase, odpovídá vizualizaci znakovanou češtinou nebo artikulační vizualizaci, není korigován ani redigován, a tedy ani uchováván);
  • registrační (probíhá simultánně, nikoli nutně v reálném čase, odpovídá diktafonové nahrávce, může být po přechodnou dobu uchován za účelem vytvoření obsahového nebo orientačního zápisu a je v takovém případě korigován a redigován);
  • obsahový (je určen ke studiu a vzniká z registračního zápisu srovnáním s jinými dostupnými prameny);
  • orientační (je určen ke studiu a vzniká z registračního nebo obsahového zápisu redukcí o pasáže známé nebo nahraditelné jinými prameny).

Typ (a) a (b) je vizualizací ve smyslu této směrnice, není určen ke studiu a k archivaci; osoby, jejichž projev má být vizualizován, mají právo být upozorněny na tento způsob komunikace, a pokud to požadují, vzniklý záznam nesmí být uložen. Typ (c) a (d) není vizualizací ve smyslu této směrnice, neslouží k záznamu slov, ale jejich smyslu, a je určen ke studiu. Na všechny typy zápisu se vztahují ustanovení autorského zákona (121/2000 Sb.).

• Vizualizátor přichází na místo určení vždy včas, nejlépe s časovým předstihem, a je povinen si předem zjistit, kde se koná akce, při níž má zapisovat, a jaký je její obsah a cíl.
• Vizualizátor zajišťující synchronní nebo registrační zápis (dále jen zapisovatel) má k dispozici techniku, kterou poskytuje Středisko Teiresiás včetně její správy a údržby. Zapisovatel je povinen ve spolupráci se Střediskem Teiresiás předem ověřit použitelnost této techniky (elektrické zdroje, vhodné pracovní místo). V případě, že zapisovatel zjistí závadu na technice závadu nebo překážky ve využití techniky na místě akce, neprodleně to oznámí Středisku Teiresiás.
• Po skončení zápisu zapisovatel vrací techniku na příslušné místo (vrátnice, nebo jiné podle potřeby), je také možné předání dalšímu zapisovateli, ale tato skutečnost musí být oběma stvrzena v podpisovém archu.
• Zápis zobrazovaný na individuální obrazovce přenosného počítače je určen 1–2 osobám. V případě více osob je třeba zajistit zobrazení na více obrazovkách současně nebo na plátně vizuálně dostupném všem.
• Vizualizace začíná tehdy, když se sejdou strany, pro něž byla vizualizace sjednána, a zahájí komunikaci. Vizualizátor setrvá po celou dobu akce, pro kterou byla vizualizace sjednána, v případě prodloužení pokud možno až do té doby, než jej vystřídá další vizualizátor.
• Pokud se sluchově postižený domnívá, že výkladu nerozumí pro chybnou nebo nezvyklou vizualizaci, sdělí to vizualizátorovi; při opakovaném neporozumění se obrátí na středisko Teiresiás.
• Vizualizátor je přítomen pouze jako zprostředkovatel komunikace, není sám zapojen do jakékoliv diskuze, která se právě odehrává. Nemůže po něm být vyžadována žádná další aktivita, která nesouvisí s vizualizací výroku jedné ze zúčastněných stran.

Článek 5
Společná pravidla pro tlumočníky a vizualizátory

• Tlumočník nebo vizualizátor může tlumočení nebo vizualizaci odmítnout v případě opakovaného nevhodného chování jedné ze zúčastněných stran, nebo pokud smysl komunikace je v neřešitelném rozporu s jeho etickým či náboženským přesvědčením.
• Zapisovatel může v jeden okamžik zapisovat přesně a jasně pouze jeden zdroj informací, např. mluvícího učitele, promítané video nebo další hovořící osobu (není možné zapisovat současně více než jeden zdroj informací najednou).
• Kterýkoliv z účastníků komunikace, slyšící, sluchově postižený i tlumočník či vizualizátor, je povinen předem upozornit pracovníky střediska Teiresiás na svou případnou nepřítomnost na akci, k níž bylo sjednáno tlumočení. Náhradu za tlumočníka či vizualizátora zajišťuje Středisko Teiresiás, nikoliv tlumočník nebo zúčastněné strany.

Článek 6
Závěrečná ustanovení

• Tlumočník i vizualizátor dodržuje zásadu diskrétnosti a mlčenlivosti a nezneužije informací, které získá v průběhu tlumočené situace.
• Tlumočník i vizualizátor ctí zájmy Masarykovy univerzity a svou profesi. Je solidární jak s ostatními tlumočníky pro sluchově postižené a s tlumočníky vůbec, tak se členy akademické obce a snaží se o vzájemnou spolupráci při prosazování zájmů školy i zájmů tlumočnických.
• Tlumočník i vizualizátor znají jak zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících, ve znění zákona č. 384/2008 Sb., tak tuto směrnici a respektují je.

Seznam důležitých odkazů

Další informační materiály o komunikaci s neslyšícími

• Doležalová, Lenka. Manuál základních postupů jednání při kontaktu se studentem se sluchovým postižením na vysoké škole [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009. [cit. 7. července 2010]. Součást disertační práce na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity na Katedře speciální pedagogiky. Vedoucí práce Doc. PaedDr. Jiřina Klenková, Ph.D. Dostupné z URL: <http://is.muni.cz/th/29868/pedf_d/Dolezalova_manual_final.pdf>.
• Jak komunikovat s neslyšícím kolegou – How to communicate with a deaf colleague [online]. Agentura Profesního Poradenství pro Neslyšící (APPN, o.s.), 2009 [cit. 7. července 2010]. Dostupné z URL: <www.appn.cz/sites/default/files/bro%C5%BEurka%20Pravidla%20Komunikace.pdf>.
• Procházková, Věra, Vysuček, Petr. Jak komunikovat s neslyšícím klientem? [online]. Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007 [cit. 7. července 2010]. Dostupné z URL: <http://ruce.cz/clanky/590-jak-komunikovat-s-neslysicim-klientem>.

Informační servery neslyšících

• ruce.cz – Informační portál o světě Neslyšících [online]. Kulturní centrum RUCE, 2004–2010. [cit. 20. září 2010]. Dostupné z URL: <http://ruce.cz>.
• Ticho.cz [online]. ©2001–2006 [cit. 20. září 2010]. Dostupné z URL: <www.ticho.cz>
• Česká komora tlumočníků znakového jazyka [online]. [cit. 20. září 2010]. Dostupné z URL: <www.cktzj.com>

Kurzy znakového jazyka organizované neslyšícími

• Pevnost – České centrum znakového jazyka [online]. Poslední aktualizace 20. září 2010 [cit. 22. září 2010]. Dostupné z URL: <www.pevnost.com>
• Trojrozměr – Brněnské centrum českého znakového jazyka, o.s. [online]. Poslední aktualizace 2. září 2010 [cit. 20. září 2010]. Dostupné z URL: <www.trojrozmer.cz>
• 3Dimenze – Moravské centrum znakového jazyka [online]. ©2008, poslední aktualizace 1. června 2010 [cit. 10. října 2010]. Dostupné z URL: <www.3dimenze.net>.

Weby poradenských a servisních center

• Česká komora tlumočníků znakového jazyka [online]. [cit. 20. září 2010]. Dostupné z URL: <www.cktzj.com>
• Federace rodičů a přátel sluchově postižených [online]. ©2005 [cit. 20. září 2010]. Dostupné z URL: <www.frpsp.cz>.
• Teiresiás – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky [online]. 2000–2010, poslední aktualizace 8. října 2010 [cit. 10. října 2010]. Dostupné z URL: <www.teiresias.muni.cz/studium-neslysici>
• About.com: Deafness. Deafness and Hard of Hearing – Deaf – Sign Language – Hearing Aids – Hearing Loss – Cochlear Implants – Ear Wax. [online]. ©2010 [cit. 10. října 2010]. Dostupné z URL: <http://deafness.about.com>

Časopisy

• Speciální pedagogika – časopis pro teorii a praxi speciální pedagogiky. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Praha, 1990–, ISSN 1211-2720.
• Gong – Časopis sluchově postižených. Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. Praha, 1972–. ISSN 0323-0732. (Archiv článků: www.gong.cz)
• Unie – časopis České unie neslyšících. Česká unie neslyšících. Praha, [s. d.].
• INFO Zpravodaj – magazín informačního centra o hluchotě FRPSP. Federace rodičů a přátel sluchově postižených. Praha, 2004–. (Archiv anotací článků: www.frpsp.cz/info-zpravodaj-magazin)

Poznámky

1 Gallaudet Research Institute. [online]. Gallaudet University. Washington. ©2010 [cit. 20. září 2010]. Dostupné z <http://aaweb.gallaudet.edu/Gallaudet_Research_Institute.html>.

2 Hrubý, J. Kolik je u nás sluchově postižených? In: Speciální pedagogika. Roč. 8, č. 2. Praha: UK, 1998. s. 5–20.

3 Novák, J., Kalnická, V. Šetření zdravotně postižených osob zaplnilo další bílé místo na mapě české statistiky. In: Statistika, 6/2008. s. 541–552.

4 Znakový jazyk – Přirozený komunikační systém neslyšících, tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu (podle zákona č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících, ve znění zákona č. 384/2008 Sb.).

5 Znakovaná čeština – Využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány významově odpovídající znaky českého znakového jazyka (upr. podle zákona č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících, ve znění zákona č. 384/2008 Sb.). Převod mezi češtinou a tímto systémem není překladem ve smyslu lingvistickém, nýbrž zvláštním případem vizualizuace (někdy označovaným jako transliterace), pro odlišení od ostatních typů vizualizace (viz čl. 4, odst. 1 a 2) se však v této směrnici termín vizualizace pro použití znakované češtiny nepoužívá.

6 Vizualizace synchronním zápisem se užívá v případech, kdy sluchově postižený rozumí česky, ale projev přednášejícího je nesrozumitelný z důvodu příliš rychlého výkladu, nevýrazné artikulace mluvčího, časté práce na tabuli, nebo jde-li o odborný výklad natolik specifický, že by překladem utrpěla jeho jednoznačnost. Vizualizace artikulační má analogický smysl a děje se bezhlasně ústy tak, aby se zjednodušilo odezírání mluvené řeči.

Kurz komunikace se sluchově postiženými
www.teiresias.muni.cz/comin/kurzy-komunikace

Masarykova univerzita
Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky
www.teiresias.muni.cz
Brno 2010

A Course of Communication with People with Hearing Impairments

This course is part of the Universal Learning Design — Innovations in Interpreting and Communication Services (ComIn) project, financed by the European Social Fund in the Czech Republic and the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic within the Education for Competitiveness Operational Programme.

I Introduction

1. A Course of Communication with Deaf People
   • Basic rules (for teachers and university employees)
   • Workshops with practical demonstrations of how to handle key teaching situations (for interested teachers)
   • Sign language courses for the university community
2. Communication with Blind People
   • Basic rules (for teachers and university employees)
   • Workshops with practical demonstrations of how to handle key teaching situations (for interested teachers)
   • The key elements of accessing electronic documents (for teachers and university employees)
3. Communication with people with cognitive, mental and other disabilities
   • Basic typology (for teachers and university employees)

Three separate course cycles are planned; courses for communication with the sensory impaired have two levels. Besides these basic courses we are also planning special hands-on workshops for teachers interested in using specific didactic methods in their field or in their courses. We expect that people interested in these specialized workshops will be those that have already completed the elementary course. We expect feedback from you so that we can adapt the workshops to meet your needs.

This course was prepared by the following employees of the Sign Language Interpreting Section of the Teiresias Centre:

• Bc. Jan Fikejs – interpreter of Czech sign language
• Mgr. Ivana Kupčíková, DiS. – interpreter of Czech sign language
• PhDr. Petr Peňáz – the director of the Teiresias Centre
• Bc. Dana Peňázová – interpreter of Czech sign language
• Mgr. Ilja Rajdová – Czech language instruction specialist
• Mgr. Lucie Štefková – Czech language instruction specialist
• Mgr. Marta Zatloukalová – interpreter of Czech sign language
• Mgr. et Bc. Alexandr Zvonek, Ph.D. – education specialist

II Deafness

One of the most frequent questions people have about hearing impairments is how many people are affected by them. To the deep disappointment of those posing this question, the answer is short and simple: there is, and never will be, a satisfactory answer to this question. There are several reasons for this:

II 1. Problems with objective definitions of hearing impairment

Since the late-20^th century there has been a consensus that the social paradigm is valid. People with objectively the same physical hearing loss act differently and have different capabilities as a result of psycho-social factors. To evaluate hearing using only the medical definition is about as useless as measuring the intelligence of adults without taking into consideration their level of education (i.e. their knowledge and skills) or their upbringing (i.e. their ethic values, motivations, etc.) Unfortunately the only possible way to evaluate the social impact of hearing impairment is for the hearing impaired to evaluate themselves or for others to evaluate them. Both of these situations are naturally subjective in character.

Following the social paradigm, the hearing impaired are categorized differently than when using the medical definition:

• The hard of hearing – using certain intervention methods (such as changing communication distance) or by using technical aids (such as hearing aids, etc.) the hard of hearing can receive acoustic information to such an extent that they can communicate orally. For the sake of interest, the hard of hearing are hearing impaired people who can communicate orally, or who may even be able to use a telephone (with the help of electro-acoustical devices and often limitedly). From the medical point of view such hard of hearing people may have the same amount of hearing loss as deaf people.
• Deaf – hearing impairment is so strong that it is impossible (even with the use of electro-audio devices) to receive acoustic signals in order to communicate orally.
• Cochlear implant (CI) users – depending on the effects of the cochlear implant (see below) these people may fall into both of the above-described groups; from the psychological perspective they constitute a separate group. Some deaf people view the use of cochlear implants as unnatural and emotionally equate them to genetic manipulation, and thus refuse to use them.

A terminological note on the social paradigm

The spelling difference between deaf and Deaf indicates a terminological difference between two psychologically and sociologically different groups; the deaf view their hearing loss as a medical or communication problem, whereas the Deaf consider themselves to be ethnically different based on their different native language and the cultural traditions of the deaf community. There does not necessarily have to be a practical difference between these two groups; the difference is primarily about self-identification.

The abbreviation CODA (Children of Deaf Adult) is used by an important social group of hearing people that were raised by deaf parents using sign language. Bilingualism is a natural advantage for them; however problems with cultural identity and subjective and objective problems related to their limited experience with spoken language in their private life during childhood may pose a disadvantage.

The Czech phrases znakový jazyk (literally meaning “sign language”) and znaková řeč (having no direct English equivalent, but essentially meaning “sign speech”) are two linguistically correct terms for two different things — jazyk — or language — which is used for communication systems in general and řeč — or speech — which means the practical application of language. In the Czech Republic the term znaková řeč has become taboo for two reasons: a) the word řeč is associated with vocalization and therefore conjures up negative feelings in deaf people, b) the law from 1998 used this term in a very atypical way – as an umbrella term encompassing both Czech sign language and signed Czech (see V 2. C. 2 for details), which met with sharp criticism from the deaf; even though arguments against this usage were mostly irrational, the law has since been amended and the term znaková řeč has been removed.

II 2. Age and hearing loss

II 3. General statistics (from the Gallaudet Research Institute)1

• About 2 to 4 of every 1,000 people in the United States are “functionally deaf”, though more than half became deaf at above 65; fewer than 1 out of every 1,000 people become deaf before 18 years of age.
• If people with a severe hearing impairment are included with those who are deaf, then the number is up to 10 times higher: That is, anywhere from 10 to 30 out of every 1,000 people have a clear hearing impairment; again, at least half of these people reported their hearing loss after 64 years of age.
• If everyone who has any kind of “trouble” with their hearing is included then anywhere from 30 to 150 out of every 1,000 people have some kind of hearing loss, with a large share being at least 65 years old.

II 4. Czech statistics

The only exact figures available for the Czech Republic are provided by findings from the Survey of Disabled People 2007 conducted on the basis of Czech Government Decree No. 1575 of 2005, for details see J. Novák, V. Kalnická3). They indicate that there are 76,400 people with hearing impairment (with a hearing threshold of 40 dB).

II 5. Statistics at Masaryk University

Based on the fact that there are currently 45,000 students and 4,500 employees at Masaryk University, one would expect to find 45 students and 4.5 employees who are functionally deaf (i.e. 0.0001 %), which roughly corresponds to reality. The estimated number of students with a severe hearing impairment (including the hard of hearing) is about 200, although only around half of them (99) have requested practical assistance. Actual figures are displayed in the graph below.

The following graphs show the dramatic differences at various universities and the development of the number of hearing impaired students at Masaryk University:

III Legislative development

III 1. A brief history (or 100-year waves of ideology)

III 2. The fulfillment of the 1988 European Parliament Resolution

• 3 countries have included sign language as an official language in their constitutions (Finland – 1996, Portugal – 1997 and Austria – 2005)
• Between 1991 and 2007, 16 countries have issued laws recognizing the use of sign language for specific purposes, i.e. in schools and courts (Belgium, the Czech Republic, Denmark, France, Ireland, Italy, Lithuania, Germany, Norway, Poland, Greece, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden and Great Britain)
  • Switzerland, as a European country not in the EU, is an honorable exception, with a 1959 law
• 8 EU Member States (and other European countries outside of the EU) have yet to create such a law

III 3. Czech legislation

• Act No. 171/1990 Coll., amending and supplementing Act No. 29/1984 Coll., on the Elementary and Secondary School System (§ 3, Paragraph 2 recognizes the right to education in sign language)
• Act No. 155/1998 Coll., on Sign Language (valid until 2008)
• Act No. 155/1998 Coll., on the Communication Systems of the Deaf and Deafblind, as amended by Act. No. 384/2008 Coll. (valid since 2009):
  • at the elementary school level recognizes the right to education in sign language (§7, Paragraph b)
  • at the secondary and tertiary school level recognizes the right to an interpreter (§8, Paragraph 3)
  • in the healthcare and court systems recognizes the right to an interpreter (§8, Paragraphs 1–2)
• In contrast to the School Act the currently valid Higher Education Act does not establish conditions applying the Sign Languages Act.

III 4. MU regulations

• Directive No. 4/2003 of the Rector of MU, on Students with Special Needs
• Directive No. 3/2002 of the Rector of MU, on the Accessibility of Printed Materials to Students with Special Needs
• Proposed Directive of the Rector of MU of 2008 on the Use of Sign Language Interpreters and Reporters at MU

IV V Technical Aids for Compensating for Hearing Loss

IV 1. Hearing aids

Non-hearing aid users have no reason to notice hearing aids when speaking with a hearing aid user. However, situations may arise when a hearing impaired person cannot use a hearing aid, and thus another communication strategy must be elected. Feedback is another potential problem for communicating with a person with a hearing aid, as they may emit a high-pitched whistle. Frequently, a hearing aid user will not even notice these unpleasant noises. There is no need to be afraid of tactfully letting a hearing aid user know about this problem. Merely pointing at the hearing aid (behind the ear) is enough to let its user know about the problem; it will be quite clear to the user what the problem is, as this may happen frequently.

IV 2. Assistive listening devices

IV 3. Cochlear implants

IV 4. Other technical devices

IV 5. Online telephone and interpretation services

Today’s common information technology is a main compensation device. Using web cameras and chat programs the deaf have the possibility of connecting online to a special telephone service. An operator will connect them to a hearing person telephonically. These telephone calls are just like a standard call, but sometimes slower than normal as translation results in delays. For the time being this service does not work in the opposite direction, which is formally not politically correct.

IV 6. Chat, videochat, SMS, video SMS

E-mail, online chat, and text messages are a regular communication platform between the deaf and the deaf and the hearing. When using these forms of communication with the deaf, one must expect certain derivations from standard language use resulting from the language competency of the deaf (which is analyzed in detail in the following chapter). Among themselves the deaf use direct videochat or video e-mail (or video text messages) in sign language to communicate.

V Communication procedures

V 1. Language ability of the deaf

V 1. A. The Czech language, Czech Sign Language and the deaf

Most people with pre-lingual deafness consider sign language to be their primary means of communication (in the Czech Republic Czech Sign Language is used). Deaf people often select their “native language” later in life, as most deaf children are born to hearing parents and very few parents are prepared for this situation or are willing to learn sign language and to communicate with it with their children from a young age. Therefore, most deaf people come into contact with spoken language from birth, which they perceive only as lip movements. Deaf children have no way of interpreting such movements, and thus their language development is often delayed. They often come into contact with sign language at an older age. A network of early care centers has been in existence since the 1990s that helps the parents of deaf newborns and informs them of ways to communicate with their children. The situation of deaf children of deaf parents is much simpler; for them sign language is their native language in the conventional sense and it is the natural means of communication between child and parent.

For people with pre-lingual deafness Czech is a foreign language, although in comparison with other foreign languages (such as English and German) it is special in its role as the majority language. Deaf people’s perception of Czech (or any other spoken language) is limited to lip reading and writing. It is however ignorance of spoken language at a young age that turns deaf children off from reading; they do not acquire familiar information by reading as written words are unknown to them. The inability to read and understand from a young age limits the access of the deaf to written information; if the child’s parents have focused on overcoming this barrier the child may be able to independently develop their language skills through reading. Thus the deaf do not come into contact with Czech as intensely as their hearing peers, which is reflected in the Czech language skills of deaf children starting elementary school.

Deaf children generally lack knowledge about language structure, which is another negative factor. It has only been recently that elementary schools for the deaf have considered teaching Czech Sign Language as a first language, thus current elementary school students may have theoretical knowledge of their language, which they had previously learned by communicating with their parents (if they are deaf ), or with their deaf peers. Previously sign language was considered to be a teaching language (either the teacher used it, or there was an interpreter present), or it was merely a language for communicating outside of the classroom. Czech is of course also taught, but deaf students do not learn about language this way either. Previous study materials were basically copies of textbooks for hearing students that infer intuition; they refer to students who use Czech in their daily lives, which clearly is not the case for the deaf. Czech is now considered to be a foreign language, and thus is treated as one. It is becoming more common for teachers to use methods for teaching foreigners Czech, although such courses do not help the deaf understand the structure of language. Textbooks for foreigners do not explain linguistic terms used therein; there tends to be a certain assumption that foreigners possess such basic information. The current generation of deaf students has mastered sign language, but they still lack the theoretical framework, which is normally acquired by students in elementary and secondary school.

As a result of this complicated situation, deaf students do not have sufficient knowledge of Czech and accordingly have lower competency in other subjects taught in Czech, and also lack full understanding of their own native language and of languages in general.

V 1. B. The most important differences between Czech Sign Language and Czech

V 1. B. 1. Differing communication bases

The difference between the audio-oral base of Czech and the visual-motor base of sign language causes speakers, especially children, to poorly recognize structural analogies and differences (e.g. parts of speech, word order, phrases, etc.) – one does not help the other to develop.

V 1. B. 2. Differing levels of simultaneity

Spoken languages are mostly linear in nature, and therefore they are relatively easy to transcribe. Sounds can be simultaneously accompanied only by intonation, accent, accompanying facial gestures, and bodily gestures – in practice language can be largely comprehensible when neglecting these simultaneous elements, even though to serve this purpose written language had to be developed as a special modification of the language. In contrast expression in sign language is largely simultaneous: This is due to the fact that on one hand it exists in space (see below), and on the other it uses two carriers of meaning, i.e. manual (shapes, movements and hand positioning) and non-manual (facial gestures, movements, the positioning of the head and upper body, as well as accompanying articulation). Transcriptions of sign languages are therefore much more complicated and less comprehensible.

V 1. B. 3. Signalizing relationships using space

In sign languages three-dimensional space is used to express relationships, and therefore has a similar role as pronouns and adverbs in spoken languages: for example when describing a room each sign is articulated so that actual space is simulated; subsequently positioning is used to identify objects, which is similar to the way that roles are switched during conversation. Just as pronouns and adverbs are used in spoken language, space has a secondary function in sign language and is used to express grammatical meaning – thus “grammatical space” is created. For example in sign language time is expressed by the positioning of signs in space. The main axis for expressing time leads over the right shoulder from the front to the back. The present and future are directed towards the front, in front of the shoulder, whereas the past is expressed in the back, behind the shoulder. Another time axis involves expressing periods of time and lengths of time; in sign language this axis leads from left to right (at chest height). Grammatical space is also used to modify the meaning of some parts of speech.

V 1. C. Problems deaf people have with understanding and creating written texts in the Czech language

A suggestion for teaching methodology:

Teachers should tolerate the same type and amount of mistakes made by deaf students as they would when dealing with foreigners – the level of such tolerance should be established intuitively in order to maintain comprehension and basic ethics. If a writing assignment is intended to demonstrate factual knowledge only, when evaluating the assignment teachers should have the same range of tolerance as for spoken communication, although they should require greater explicitness and accuracy. If a writing assignment is intended to demonstrate language skills (generally in philological fields of study or in other fields of studies where communication with the public is required, or for publications), the quality of the completed assignment should be on par with general requirements. Deaf students usually cannot meet these requirements in the normal amount of allotted time for the assignment and without consultation. Linguists at the Teiresias Centre are available for consultation to both teachers and deaf students who need assistance editing papers for publication.

V 1. C. 1. Specific characteristics of the writing of deaf Czech people

V 2. Communication between the hearing and the hearing impaired

The hearing and hearing impaired often interact with each other at MU. Neither party should be afraid to communicate with each other, although it is not entirely trivial. When communicating it is important that people with hearing impairments have the feeling that their hearing counterparts are comfortable speaking with them and that they have the same rights. Below we outline an appropriate communication strategy.

V 2. A. Real time written communication

The written word may be used for communication. Even though this approach is seemingly obvious, many people do not spontaneously utilize it, despite the fact that at a university setting it is a quite simple method to use and is more reliable than lip reading.

At MU online chat is an official alternative to spoken communication for the deaf. It is used in place of oral exams which logically cannot be taken with the use of an interpreter (typically for foreign language exams). For public exams, shared chats are used (using LAN and a data projector). When chatting with the deaf the specifics of their language skills must be taken into account as described above.

V 2. B. Lip reading

When a person is lip reading they follow the movement of the lips, tongue, face, and jaw of the speaker as well as their facial and body gestures. In contrast to the naïve and skewed notion of lip reading often found in films, lip reading cannot replace auditory reception of spoken language. The ability to lip read is not innate and it can be developed only to a certain extent. In order to successfully lip read you need to know how entire words are articulated, as preceding and subsequent sounds change the shape of the lips, and thus only familiar words can be lip read, but not new, unknown terminology. A certain vocabulary and knowledge of grammar and phrases is necessary for quality lip reading. People with post-lingual hearing impairment usually lip read better. Someone can lip read effectively for 20–30 minutes at most. After this period the lip reader becomes tired and loses concentration and comprehension declines.

Basic rules

• It is important to select the right positioning and posture for communication, while taking into account:
  • light levels
    
  • backlighting of speakers
    
  • height differences between those speaking
    
  • the distance between speakers (it is necessary to verify the adequacy of the distance on a case-to-case basis)
    
• Certain facial features may disrupt communication and thus be a complicating factor; for men this is typically a beard or moustache covering the lips.
• Both people involved in communication must ensure secure visual contact before speech begins and while communicating they must speak face to face, even if in some situations this may be strange or difficult for the hearing person:
  • Working with computers: The presenter is speaking and at the same time pointing at the screen
  • Presentations: The speaker has turned to face the projection screen and is pointing at something described in the presentation
  • Handling a book or other object on a shelf behind a speaker: The presenter continues to speak with his back turned
  • Speaking with your hands in front of your mouth
• The hearing person slowly and clearly speaks to the hearing impaired person; the tempo of speech must remain normal, otherwise articulation will no longer be understandable.
• Short pauses should be made in between sentences to emphasize the structure of the conversation.
• Be careful of filler words (um, uh, you know, basically, like, etc.); they should be avoided.
• All less common phrases are problematic. These are usually technical and abstract phrases, which lip readers cannot practice in daily communication; for such conversations it is most appropriate to make use of an interpreter.
• If what you have said was not understood, you should repeat what you have said using different words.
• If more difficult topics need to be covered and misunderstandings take place, it is always politically correct to recommend that an interpreter be present at your next meeting; logically at MU either person can request an interpreter, the hearing or the deaf, by contacting the Teiresias Centre by phoning 54949 1105 or via e-mail at teiresias@muni.cz.
• A hearing participant in a conversation should confirm that his/her hearing impaired counterpart has understood, and if need be ask for a brief summary of the information presented; at the end of the conversation basic information should be summarized and repeated, even if the hearing impaired person was nodding the entire time.
• People with hearing impairments are very sensitive to non-verbal forms of communication. Some of their gestures may be so expressive that they may appear aggressive to hearing people. Hearing people should therefore be careful of their non-verbal expressions (for example if a hearing person inadvertently rolls his/her eyes while thinking, a deaf person may get the impression that the hearing person is annoyed).

V 2. C. Communication via a third person

The rules for communicating via an interpreter or visualizer at MU are outlined on www.teiresias.muni.cz/smernice-czj.

These regulations comprise a proposal for a directive for implementing Act No. 155/1998 Coll., on Communication Systems of Deaf and Deafblind People, as amended by Act No. 384/2008 Coll. This directive has yet to be accepted, not due to problems with its content, but due to procedural reasons (we assume it will be integrated with other directives that are scheduled to be amended). The basic regulations contained therein are valid and applied in practice. MU can ensure interpretation only between Czech and Czech sign language; interpreting other oral and sign languages must be organized well in advance and an interpreter must be arranged for (interpreting from English to International Sign costs about 100 €/hour).

V 2. C. 1. Communication through an interpreter

V 2. C. 2. Communication through visualization

Spoken language, which is usually Czech at MU, can be visualized for the needs of the hearing impaired. There are two basic types of visualization methods that the deaf and hard of hearing are entitled to use as established by Act No. 155/1998 Coll., on the Communication Systems of Deaf and Deafblind People, as amended by Act. 384/2008 Coll.:

a) Signed Czech – the spoken Czech language is visualized using elements of Czech Sign Language (using special signs for transcribing words that have no structural equivalent in sign language). Although it is a form of spoken Czech, untrained observers will often equate this system with sign language (just as they would not recognized a Czech text if it was written in the Greek alphabet). The ability to visualize spoken Czech using this system comprises an entire profession to itself, often associated with the profession of sign language interpretation.

b) Visualization via text reporting in real time.
Visualization using synchronous text reporting (hereinafter referred to as reporting<) is intended for hearing impaired people who do not use sign language, or as an alternative in situations when it is not possible to arrange for an interpreter. MU facilitates the visualization of articulation (lip reading interpretation) only in exceptional cases.

For the first two types of reporting (speech-to-text reporting) the same rules as for communicating through an interpreter apply. The other two types of reports are not for communication, but for study and are also for people with disabilities affecting the use of their hands.

Appendices

Article 1
Introduction

• When hearing people at Masaryk University (hereinafter referred to as MU) communicate with deaf people in the sense of § 2 of Act. 155/1998 Coll., on Communication Systems of the Deaf, as amended by Act No. 384/2008 Coll., (hereinafter the hearing impaired), both parties have the right to interpretation or visualization of spoken language. Facilitating these services at all MU institutes and at all MU events is entrusted to the MU Support Centre for Students with Special Needs (hereinafter referred to as the Teiresias Centre).
• MU facilitates language conversion between standard Czech (and in special cases other oral languages) and these communication systems utilized by the hearing impaired:
  • Czech Sign Language4
  • signed Czech5
  • Czech visualized with the aid of a synchronous report or with the help of articulation6

Article 2
Organizing interpreting and visualization

• If MU organizes regular events and it is known in advance that both hearing and hearing impaired people will participate in them (e.g. lectures, etc.), the Teiresias Centre will ensure a sign language interpreter (hereinafter referred to as interpreter) without advance request, so long as the participants do not declare in advance that an interpreter is not needed. If it is not possible to arrange for an interpreter or if the hearing impaired person does not speak sign language, the Teiresias Centre will arrange for visualization (see Article 4, Paragraphs 1 and 2).
• If neither party requests interpretation or visualization, then there is no reason for interpretation or visualization, with the exception of examinations in the sense of Articles 19, 20 and 22 of the MU Study and Examination Regulations, when examiners ( or examination committee members) and examinees are either sign language speakers, interpreters or visualizers.
• For events at MU that do not take place regularly or that take place only occasionally interpreting or visualization must be requested, which can be done either by a hearing person or a hearing impaired person.
• Public, university-wide events and events intended for the entire academic community are interpreted without regard to whether or not the hearing impaired have expressly requested it, especially in cases where the events are related to special needs or where it is logically expected that the hearing impaired will be in attendance. The university arranges for visualization only in the following cases: a) as a supplementary service on request, and b) for cases where it is impossible to arrange for an interpreter.

Article 3
Regulations for interpreters

• An interpreter must always facilitate interpretation for both parties involved in communication, both for the hearing and hearing impaired, and interpret in both directions.
• Interpreters must respect the communication system (see Article 1, Paragraph 2) preferred by a hearing impaired person. If an interpreter must interpret for two or more hearing impaired people simultaneously, they must agree on the type of interpretation beforehand. If different types of interpreting are requested, the Teiresias Centre will provide another interpreter. Until another interpreter is provided, the present interpreter will choose the communication system used.
• The interpreter must always come to the determined location on time, or better yet ahead of time, and must find out details about the event to be interpreted in advance, such as location, content and aims. The interpreters clothing must be suitable for the situation and environment.
• Interpretation begins once all of the parties, for which interpretation is to be facilitated, meet. The interpreter must stay for the entire previously arranged time, or if the event is longer than expected, the interpreter must if possible stay until another interpreter arrives.
• The interpreter shall convey meaning accurately and truly; the interpreter is responsible for changing the form of communication, not meaning or content.
• The interpreter must not alter, add to, or take away anything from the message conveyed by both hearing and hearing impaired people. The interpreter is there to facilitate communication and is otherwise not involved in the discussion taking place. It cannot be requested of an interpreter to do something that is not related to interpreting the language of the parties involved.
• An interpreter may temporarily step out of his/her role as interpreter, if it is in the interest of comprehension, if it necessary to clarify the flow of communication, to clarify the rules of interpreting, etc.; the interpreter must clearly state that he/she is stepping out of his/her role as interpreter.
• If a hearing or hearing impaired person is not paying attention, the interpreter shall not intervene. However, if hearing or hearing impaired people are communicating amongst themselves within view of their communication counterparts, the interpreter should interpret what they are saying.
• If a hearing impaired person does not understand a hearing person, or vice versa, he/she should make this known to his/her communication counterpart (the teacher or student, etc.) via the interpreter. If either the hearing impaired or hearing person assumes that they do not understand due to interpreter error, this should be reported directly to the interpreter; if this problem repeats itself, it should be reported to the Teiresias Centre.
• Technical interpretation requires the interpreter to prepare properly. This involves studying texts, etc., which a person requesting interpretation must provide the interpreter in advance.

Article 4
Regulations for visualizers

• Visualization using synchronous reporting (hereinafter referred to as reporting) is intended for hearing impaired people who do not use sign language, or as an alternative in situations when it is not possible to arrange for an interpreter. MU facilitates the visualization of articulation only in exceptional cases.
• MU can facilitate the following types of reports:
  • Visualization (taking place simultaneously in real time, is the equivalent of signed Czech or articulation visualization, and thus is not corrected or edited, and is not saved);
  • Record (simultaneous, but not necessarily in real time; it is the equivalent of a sound recording and may be temporarily saved to create a content-based or orientational report in which case it is corrected and edited);
  • Content (intended for study and is the result of editing and supplementing a record report to include information from other accessible sources);
  • Orientation (intended for study and is the result of reducing registration or content reports to include well-known passages or those irreplaceable by other sources).

Visualization types (a) and (b) in the sense of this Directive are not intended for studying and archiving; people’s whose speech is to be visualized have the right to be informed of this type of communication and may request that the resulting report not be saved. Types (c) and (d) do not represent visualization in the sense of this Directive, as they do not record mere words, but their meaning, and are intended for studying. The Copyright Act (Act No. 121/2000 Coll.) is applicable to all types of reports.

• The reporter must always come to the determined location on time, or better yet ahead of time, and must find out details about the event to be interpreted in advance, such as location, content and aims.
• A visualizer creating a synchronous or record report (hereinafter referred to as reporter) shall have equipment available provided by the Teiresias Centre, which is also responsible for the care and maintenance of this equipment. In cooperation with the Teiresias Centre the reporter is required to confirm if this equipment works. If a reporter discovers equipment to be faulty or if the use of equipment is impeded, this shall be duly reported to the Teiresias Centre.
• Upon completing a report the reporter must return the equipment (either at the front desk, or elsewhere if need be); it is also possible to give the equipment to another reporter, although both reporters must sign a record of this.
• A report displayed on a laptop screen is intended for 1–2 people. If there are more people more screens must be arranged for or the report must be projected on a large screen to make it accessible to all.
• Visualization commences once the parties that have agreed upon visualization meet and start communicating. The visualizer stays for the entire period of the event for which visualization was arranged; if it runs longer he/she must stay until another visualizer takes over.
• If a hearing impaired person thinks that he/she does not understand due to flawed or unusual visualization, he/she will inform the visualizer of this fact; if this situation repeats itself the Teiresias Centre should be informed.
• The visualizer is there to facilitate communication and is otherwise not involved in the discussion taking place. It cannot be requested of a visualizer to do something that is not related to visualizing the language of the parties involved.

Article 5
Joint regulations for interpreters and visualizers

• An interpreter or visualizer may reject interpretation or visualization if he/she has repeatedly experienced inappropriate behavior from either of the parties involved, or if the sense of the communication is in irresolvable conflict with his/her ethical or religious convictions.
• A reporter may make a clear and accurate report of only one source of information at one time, e.g. a speaking teacher, a video, or other speaker (it is impossible to make a simultaneous record of more than one source of information).
• Any participant involved in communication, be they hearing, hearing impaired, an interpreter or a visualizer, is required to inform the Teiresias Centre in advance of their absence at an event for which interpreting was arranged. The Teiresias Centre will ensure a replacement interpreter or visualizer; this is not the responsibility of the interpreter, nor the parties involved.

Article 6
Closing clauses

• Interpreters and visualizers must maintain discretion and non-disclosure, and may not misuse information that they have gained while interpreting.
• Interpreters and visualizers must honor the interests of Masaryk University and their professions. They shall be in solidarity with other interpreters for the hearing impaired and other interpreters in general, as well as with members of the academic community, and shall make every attempt to work together in order to advance the interests of the school and of interpreters.
• Interpreters and visualizers shall be familiar with Act No. 155/1998 Coll., on the Communication Systems of the Deaf, as amended by Act No. 384/2008 Coll., as well as with this directive, and must respect these regulations.

References

More sources of information for communicating with the deaf

• Doležalová, Lenka. Manuál základních postupů jednání při kontaktu se studentem se sluchovým postižením na vysoké škole [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009. [cit. 7 July 2010]. Součást disertační práce na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity na Katedře speciální pedagogiky. Vedoucí práce Doc. PaedDr. Jiřina Klenková, Ph.D. Available at URL: <http://is.muni.cz/th/29868/pedf_d/Dolezalova_manual_final.pdf>.
• Jak komunikovat s neslyšícím kolegou – How to communicate with a deaf colleague [online]. Agentura Profesního Poradenství pro Neslyšící (APPN, o.s.), 2009 [cit. 7 July 2010]. Available at URL: <www.appn.cz/sites/default/files/bro%C5%BEurka%20Pravidla%20Komunikace.pdf>.
• Procházková, Věra, Vysuček, Petr. Jak komunikovat s neslyšícím klientem? [online]. Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007 [cit. 7 July 2010]. Available at URL: <http://ruce.cz/clanky/590-jak-komunikovat-s-neslysicim-klientem>.

Information servers for the deaf

• ruce.cz – Informační portál o světě Neslyšících [online]. Kulturní centrum RUCE, 2004–2010. [cit. 20 September 2010]. Available at URL: <http://ruce.cz>.
• Ticho.cz [online]. ©2001–2006 [cit. 20 September 2010]. Available at URL: <www.ticho.cz>
• Česká komora tlumočníků znakového jazyka [online]. [cit. 20 September 2010]. Available at URL: <www.cktzj.com>

Sign language courses organized by the deaf

• Pevnost – České centrum znakového jazyka [online]. Poslední aktualizace 20. září 2010 [cit. 22 September 2010]. Available at URL: <www.pevnost.com>
• Trojrozměr – Brněnské centrum českého znakového jazyka, o.s. [online]. Poslední aktualizace 2. září 2010 [cit. 20 September 2010]. Available at URL: <www.trojrozmer.cz>
• 3Dimenze – Moravské centrum znakového jazyka [online]. ©2008, poslední aktualizace 1. června 2010 [cit. 10 October 2010]. Available at URL: <www.3dimenze.net>.

Advisory and service center websites

• Česká komora tlumočníků znakového jazyka [online]. [cit. 20 September 2010]. Available at URL: <www.cktzj.com>
• Federace rodičů a přátel sluchově postižených [online]. ©2005 [cit. 20 September 2010]. Available at URL: <www.frpsp.cz>.
• Teiresiás – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky [online]. 2000–2010, poslední aktualizace 8. října 2010 [cit. 10 October 2010]. Available at URL: <www.teiresias.muni.cz/studium-neslysici>
• About.com: Deafness. Deafness and Hard of Hearing – Deaf – Sign Language – Hearing Aids – Hearing Loss – Cochlear Implants – Ear Wax. [online]. ©2010 [cit. 10 October 2010]. Available at URL: <http://deafness.about.com>

Journals and magazines

• Speciální pedagogika – časopis pro teorii a praxi speciální pedagogiky. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Praha, 1990–, ISSN 1211-2720.
• Gong – Časopis sluchově postižených. Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. Praha, 1972–. ISSN 0323-0732. (Archive of articles: www.gong.cz)
• Unie – časopis České unie neslyšících. Česká unie neslyšících. Praha, [s. d.].
• INFO Zpravodaj – magazín informačního centra o hluchotě FRPSP. Federace rodičů a přátel sluchově postižených. Praha, 2004–. (Archive of article abstracts: www.frpsp.cz/info-zpravodaj-magazin)

Notes

1 Gallaudet Research Institute. [online]. Gallaudet University. Washington. ©2010 [cit. 20 September 2010]. Available at <http://aaweb.gallaudet.edu/Gallaudet_Research_Institute.html>.

2 Hrubý, J. Kolik je u nás sluchově postižených? In: Speciální pedagogika. Roč. 8, č. 2. Praha: UK, 1998. pg. 5–20.

3 Novák, J., Kalnická, V. Šetření zdravotně postižených osob zaplnilo další bílé místo na mapě české statistiky. In: Statistika, 6/2008. pg. 541–552.

4 Sign language – The natural communication system of the deaf using specific visual-motor means, i.e. hand shapes, hand positioning and movement, facial gestures, and head and upper body positioning (in accordance with Act No. 155/1998 Coll., on the Communication Systems of the Deaf, as amended by Act No. 384/2008 Coll.).

5 Signed Czech – This uses Czech grammar, which is articulated either out loud or in silent. Together with each Czech word signs equivalent to Czech Sign Language signs are shown by moving and positioning the hands (according to Act No. 155/1998 Coll., on the Communication Systems of the Deaf, as amended by Act No. 384/2008 Coll.). Language transfer between Czech and this system is not a translation in the linguistic sense, but rather is a special type of visualization (sometimes labeled as transliteration); however, to differentiate from other types of visualization (see Article 4, Paragraphs 1 and 2) the term visualization is not used for signed Czech in this directive.

6 Visualization via a synchronous report is used when a hearing impaired person understands Czech, but cannot understand a speaker who is speaking too fast, is not clearly articulating, often writes on the board, or if the presentation is so specific and technical that a translation would make the material less clear. The visualization of articulation is analogous and is done without speaking but moving the mouth in order to make spoken language easier to read.

A Course of Communication with People with Hearing Impairments
www.teiresias.muni.cz/comin/kurzy-komunikace

Masaryk University
Support Centre for Students with Special Needs
www.teiresias.muni.cz
Brno 2012