Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob
Úvodní slovo
V roce 1998 byl v ČR přijat samostatný Zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči. Tento zákon používal termín „znaková řeč“ jako nadřazený pojem pro znakový jazyk a znakovanou češtinu. Protože se jedná o dva zcela jiné komunikační systémy, docházelo v praxi k řadě nedorozumění. Z tohoto a i jiných důvodů byl tento zákon novelizován. Novela zákona nese název Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob.
Jinými slovy stále je účinný zákon č. 155/1998 ve znění pozdější předpisů, tj. ve znění novely 384/2008, která změnila obsah zákona 155/1998, ale i jeho název.
Z důvodu větší srozumitelnosti a přehlednosti zákonů pro širokou veřejnost jsme se rozhodli použít zákon v aktuálním konsolidovaném znění a tuto verzi přeložit do českého znakového jazyka a tím ji zpřístupnit komunitě neslyšících, která při své komunikaci primárně používá český znakový jazyk.
Předkládaný konsolidovaný text zákona obsahuje část první a čtvrtou (druhá a třetí část byla zrušena). Jednotlivé části zákona jsou členěny na paragrafy a odstavce. Nenaleznete zde paragraf 5, 11 a 12 z důvodu jejich zrušení.
Tým autorů
155/1998 Sb.
ZÁKON
ze dne 11. června 1998
o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
§ 1
Úvodní ustanovení
(1) Tento zákon upravuje používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob jako jejich dorozumívacích prostředků.
(2) Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů uvedených v tomto zákoně ten, který odpovídá jejich potřebám. Jejich volba musí být v maximální možné míře respektována tak, aby měly možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti i při uplatňování jejich zákonných práv.
§ 2
Definice základních pojmů
(1) Za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem.
(2) Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí.
§ 3
Komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob
Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob se pro účely tohoto zákona rozumí český znakový jazyk a komunikační systémy vycházející z českého jazyka.
§ 4
Český znakový jazyk
(1) Český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace.
(2) Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.
(3) Český znakový jazyk může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu.
§ 6
Komunikační systémy vycházející z českého jazyka
(1) Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob vycházejícími z českého jazyka jsou znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, písemný záznam mluvené řeči, Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma.
(2) Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. Znakovaná čeština v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk.
(3) Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů. Prstová abeceda v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob.
(4) Vizualizace mluvené češtiny je zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace.
(5) Písemný záznam mluvené řeči je převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. Pro potřeby hluchoslepých se písemný záznam provádí zvětšeným písmem nebo Braillovým písmem.
(6) Lormova abeceda je dotyková dlaňová abeceda, při které se jednotlivá písmena vyznačují pomocí ustálených pohybů a dotyků prováděných na dlani a prstech ruky příjemce sdělení.
(7) Daktylografika je vpisování velkých tiskacích písmen zpravidla do dlaně ruky příjemce sdělení.
(8) Braillovo písmo s využitím taktilní formy umožňuje zobrazovat písmena abecedy ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky nebo více prstech obou rukou příjemce sdělení s využitím kódového systému Braillova písma.
(9) Taktilní odezírání je založeno na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek mluvčího.
(10) Vibrační metoda Tadoma je založena na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek, pohybů dolní čelisti, rtů a tváří mluvčího.
§ 7
Používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob
Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo na
a) používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob,
b) vzdělávání s využitím komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob,
c) výuku komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, kterou upravuje jiný právní předpis1).
§ 8
(1) Neslyšící a hluchoslepé osoby mají při návštěvě lékaře, vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování dalších nezbytných potřeb právo na tlumočnické služby zajišťující tlumočení v jimi zvoleném komunikačním systému uvedeném v tomto zákoně. Podmínky poskytování tlumočnických služeb stanoví jiný právní předpis2).
(2) Neslyšícím a hluchoslepým osobám, které jsou z důvodu úplné nebo praktické hluchoty nebo hluchoslepoty držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P, jsou tlumočnické služby při soudním řízení poskytovány bezplatně.
(3) Neslyšícím a hluchoslepým žákům středních škol a neslyšícím a hluchoslepým studentům vyšších odborných škol a vysokých škol, které jsou z důvodu úplné nebo praktické hluchoty nebo hluchoslepoty držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P, jsou tlumočnické služby poskytovány bezplatně za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.
§ 9
Rodiče, u jejichž dítěte byla diagnostikována praktická nebo úplná hluchota3) nebo hluchoslepota, mají právo na bezplatnou výuku v kursech komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob.
§ 10
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou
a) podmínky a rozsah tlumočnických služeb poskytovaných bezplatně neslyšícím a hluchoslepým žákům a studentům podle § 8 odst. 3,
b) obsah a rozsah kurzů podle § 9.
ČÁST ČTVRTÁ
§ 13
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou § 8 až 12, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1999.
Zeman v. r.
Havel v. r.
Tošovský v. r.
Poznámky pod čarou
1) § 16 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 384/2008 Sb. ^
2) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. ^
3) Vyhláška č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory, ve znění vyhlášky č. 156/1997 Sb. a vyhlášky č. 62/2008 Sb. ^
